Potkal jsem tu několik něčím zajímavých postaviček, které krásně doplňují tuto zvláštní městskou komunitu, a které je zábavné pozorovat, protože je velká pravděpodobnost, že něco vyvedou. Nejsou to lidé zlí, špatní, ani jakkoli zákeřní, ale jejich společnou vlastností je to, že žádný z nich není opravdu moudrý. Continue Reading
Napadlo nás zkombinovat pobyt v přírodě a alkoholismus do jedné aktivity, takže jsme minulý čtvrtek uspořádali v parku u řeky grilovačku pro Čechoslováky. Dřevo jsem si půjčil z hromady v druhé práci, pečivo a zeleninu nám poskytuje má oblíbená paní z Food rescue… Continue Reading
V Kanadě lítají do huby pečený holubi. Je to taková ta mýtická země Cockaigne, Land of Plenty. Pokud to člověk bere podobně cestovně jako já, tím pádem tu nebuduje kariéru a ke spokojenosti mu stačí málo, je vážně těžké se tu o sebe nedokázat postarat. Continue Reading
Včera měla rozlučku Jarka ze Slovenska, končila jí víza, tak jede domů. Měl jsem kocovinu, takže jdu do obchodu pro chleba a vajíčka na spravení. Včera tam byla i Jana, ta se kterou jsem byl na pivu první den v Banffu. Ona šla pro sójový mlíko. Continue Reading
V rámci koukání se po práci mě Martin poslal na místní pracák. Hodně jsem se cukal, ještě si pamatuju, jak jsem tam před lety musel jít na měsíc kvůli zdravotnímu pojištění mezi dvěma semestry ve škole. Jak jsem tam seděl s bandou negramotných příslušníků orientálního národa a přes dveře slyšel, jak na každého, kdo přijde na řadu, vyhořelá fousatá úřednice řve. Continue Reading
V práci jsem stvořil ceduli. Je na ní napsáno Johnston Canyon, a jelikož se jedná o zpáteční jízdenku, na druhé straně stojí Banff. Continue Reading
Včera jsem tam takhle měl chlapa, který si na mojí jmenovce bohužel přečetl, že jsem z Čech a vzpomněl si, že jeho rodiče taky byli Češi, a že s nebožtkou mámou naposled před patnácti lety mluvil česky, takže se kymácel u recepčního pultu a deset minut zkoušel vyslovit “španělský ptáček”, “ř” a “Karlovy Vary”. Continue Reading
Při pohovoru na zamestnanecké ubytování tuším, že už jsem na tyhle sračky moc starej. Každý čtvrtek je inspekce zaměstnaneckých bytů, kdy se tu ty krůty procházejí „jako by jim to patřilo“ a kontrolují, jestli je uklizeno. Ty vole, ta ženská normálně počítá kávový lžičky, jestli nějaká nechybí. Continue Reading
Už je skutečně na čase najít si práci v Rockies. Píšu precizní a univerzální motivační dopis a životopis, a připojuju k tomu reference z PSN a od Wilsonů z farmy. Pracovat bych chtěl buď v Banffu nebo v Jasperu, obojí je uprostřed Rockies. Tak dneska… Continue Reading
Na koberci si vybaluju spacák, oblečení, hygienu a dneska bude mít můj pokojíček 800 metrů čtverečních. V noci se tu párkrát při pochůzce mihnou hlídači, ale vypadá to, že všichni sdílí nadšení pro můj nápad. Spím přímo pod velkým nápisem „Světe, vítej na Yukonu, našem domově“. Continue Reading
Další dáma v letech mě lituje, že musí být těžké vyrůstat v komunismu. Z únavy už jen přikyvuju, protože technicky vzato má vlastně pravdu. Continue Reading
Stavujeme se na začátku transkanadské dálnice ve Victorii, kde je pomník Terryho Foxe, který tam v roce 1980 chtěl doběhnout maraton přes Kanadu, kdyby chudák v půlce nedostal rakovinu plic. Tak odsud budu začínat na kole. Continue Reading
Plány na útěk do přírody Dávám dohromady plány, co bych tu v Kanadě chtěl, než odjedu, vůbec vidět. Města, natož Vancouver, beru jako nutné zlo, jako takovou oázu, kde se doplní zásoby a může se pokračovat dál. Chtěl bych vidět Rocky… Continue Reading
S Tobim mám sraz o půlnoci na zastávce skytrainu Coquitlam Cental, což bych měl stihnout. Nemám vůbec žádnou elektroniku a nikdy jsem tu nebyl, a těch pár stěžejních informací mám napsaných na kousku papírku kdovíkde. Continue Reading
Sedím hodinu na lavici a nic se neděje. Pak ležérně přichází policajt s džusíkem v ruce a tvrdí mi, jak se musel věnovat neodkladnému případu, že hned bude u mě. Odvádí mě za jiným policajtem, na kterého se nějakou chvíli nemůže přes dveře dobušit. Continue Reading
Přes Armenii se podle plánu dostáváme do Salenta. Je to docela malebné městečko. Na náměstí parkují zrestaurované vojenské Jeepy, některé možná pamatují i druhou světovou, které míří do Cocora valley, kde by měly v nadmořské výšce asi 2500m být až šedesátimetrové palmy. My tam míříme taky, protože bychom se přes to údolí teoreticky mohli proplížit do Los Nevados bez nutnosti placení vstupu, a hlavně bez keců, že nemáme průvodce. Continue Reading
Když vidíme Valentýnku, chápeme, že je zle, sotva jde a její tělo už nepřijímá ani vodu. Ve vesničce jí co nejvíce odlehčujeme batoh, a když se v posledních 4 kilometrech objevuje náznak sjízdné cesty a první motorka, posadíme ji na ni, aby ji aboridžinec odvezl do civilizace. Už je tma, takže s Danym nasazujeme čelovky a indiánským během se řítíme za nimi. Continue Reading
Za zátarasem jsme jen zoufale přihlíželi, jak nám batohy nasypali do té lodi, co měla jet v 8, pak odjela a my stále čekali před zátarasem jen s pasem a peněženkou v kapse. Continue Reading
2.1. Ráno vyrážíme směr Panama City se záměrem překročit džungli a dostat se do Kolumbie všemi možnými způsoby. V Albrook bus station nasedáme směr Darién, kde končí silnice Panamericana, která se pak obnovuje až v Kolumbii, a s řidičem se domlouváme,… Continue Reading
Dotahuji přezky na batohu, celý můj svět teď nachází uvnitř, patnáct kilo základních věcí, dvě kila cukroví a slivovice. Jede se na výlet. Continue Reading