Nálepky jako „zabiják“, „agresor“, apod. jsem už naťukla v příspěvku o Arnoldovi. My útulkáři je slýcháme často. Několikrát do týdne řešíme případy, kdy se majitelé chtějí zbavit „agresivního“ psa. Ty uvozovky proto, že zdaleka ne každý pes, o kterém majitelé tvrdí, že je agresivní, je opravdový agresor. Tj. pes, co jde po všem živém (téměř) bez důvodu. I když znám psy, kteří opravdu dokážou vážně nebo i zabít bez většího podnětu, v mnoha případech útočí pes ze strachu nebo častěji proto, že mu prostě chybí výchova a vymezené hranice, to je u labilnějších nebo dominantních psů problém a jak asi tušte, ti psi nekončí dobře. Přitom v rukou správného člověka to můžou bát fajn psi.
Statný kříženec německého ovčáka a rottweilera, desetiletý Ben, neboli BigBen, jak mu říkáme, abychom ho odlišili od malého Beníka, je jedním z takových psů. Co víme, žil v rodině, kde (jakžtakž?) respektoval pána, ale zbytek rodiny se ho bál, paní několikrát zle pokousal a když pán zemřel, nastalo rozhodování, co s ním.
Rodina se ho snažila udat, ale jak asi tušíte, udat velkého, starého a povahově složitějšího/problémového psa, je téměř nemožné. A tak se majitelé uchylují k různým řešením. Někteří takoví psi skončí vyhozeni z auta, spoustu z nich čeká smrtící injekce, protože „přece nebudeme čekat, až nás zabije“. BigBena měla čekat kulka od myslivce :(.
S nálepkou „agresor“ putoval po Facebooku a sháněla se mu dočaska nebo útulek, který by se ho ujal. Nám zrovna tehdy odešla do domova kříženka vlčáka Berta, tak jsme měli volný kotec, rozhodli jsme se dát BigBenovi šanci.
Měli nám ho dovézt, ale to padlo, protože ho nedostali do auta, nakonec ho přivedli pěšky :P. Na paní bylo vidět, jak se ho bojí. Ne, že by vůbec neměla důvod, měla na rukou dost kousanců a Ben se na ní nedíval přívětivě.
U nás se Ben chvíli tvářil drsně, na kontakt vrčel, hrozivě štěkal a zkoušel útočit při běžné manipulaci. Ale srovnali jsme ho a zvlášť neprotestoval. Zdálo se, že chápe rychle. První týden to bylo takové osahávání….zkoušet nasadit, sundat košík, zkoušet, jak se chová na procházkách, zkoušet různou manipulaci, například vytřít ho ručníkem po dešti a taky trénovat tu jízdu autem. Když si vyskakoval, srovnat ho. Zjistili jsme, že venku vrčí i vyjíždí na kolemjdoucí, že tahá na vodítku, jak kůň a párkrát to ještě zkusil na nás (na lidi, co projevovali nejistotu, „machroval“ víc). Ale vcelku na asertivní, pevné vedení reagoval dobře.
Po dvou týdnech jsme už měli jasno, že jde o psa, který sice není a nikdy nebude žádné „ořezávátko“, ale taky že to není žádný zabiják. Rychle mu došlo, že výpady nemají smysl a začal slušně spolupracovat. Zkusili jsme ho i (s košíkem) vypouštět do naší smečky a zjistili jsme, že mezi ostatními psy se chová ukázkově, dokonce i těch pár malých uřvanců, co to na něj periodicky zkouší, zvládne dlouho ignorovat, než mu dojde trpělivost.
Dneska je BigBen borec, co krásně chodí na vodítku, venku nikoho sám od sebe neřeší, manipulaci snáší dobře, když člověk v, jak na to a v autě jezdí jako starej mazák :). A netrvalo to ani tak dlouho jako u jiných. Další případ, kde se vyplatilo dát psovi nejen šanci, ale i důvěru.
Nechci ale, aby výše uvedené znělo tak, že z Bena se za pár týdnů stal ideální rodinný pes, který už nikdy nemůže kousnout. Jako všichni takovíhle psi to rozhodně není pes pro kde koho a nikdy nebude. Psi, kteří mají v povaze a v historii nějakou formu drsnějšího chování, můžou jít jen ke zkušeným lidem, kteří na ně mají správnou povahu a podmínky. V opačném případě je víc než pravděpodobné, že se dřív nebo později stane nějaké neštěstí nebo pes dopadne různě špatně. A jak už jsem psala v minulém příspěvku, po tom, kolik energie, úsilí a emocí věnujeme každému našemu psovi, chci, aby šli do domovů, kde je budou nejen milovat, ale taky zvládat a to u podobného psa nejde tak snadno, jak se může třeba i z tohohle příspěvku zdát. Za každým složitějším psem je dost práce a hlavně konzistentní, pevné vedení zkušeného člověka.
BigBen je jeden z těch psů, u kterých vyžadujeme, aby zájemci nějakou dobu docházeli k nám a my viděli, jak na sebe vzájemně reagují a fungují spolu a kde bude poté taky následovat delší dočaska, při které bude třeba prokázat, že zájemci dokáží Bena zvládat a on na ně dobře reaguje. Jedny takové zájemce už máme a v tuhle chvíli jsme ve fázi docházení a společných výletů. Tak jim držme palce, ať to klapne a my můžeme oslavit další happy-end o tom, kterak starý, velký drsňák k bezva domovu přišel :).
