Ahoj lidi já jsem osmiletý Juni a chci Vám vyprávět, jak prožíváme den v našem útulku….no, on je to vlastně pro teď náš domov. Ráno vstáváme brzo a takové hloupé věci jako třeba budík nepotřebujeme…to, kdy máme vstát, nám spolehlivě každý den určí naše kámoška Dáša, která nás všechny vzbudí štěkotem… už je ráno vstávat !!
No řeknu Vám někdy se Dáša splete a budí nás už ve čtyři ráno. (jo, fakt ve čtyři)…ale my si už i na tenhle budíček docela zvykli…tak a začínám ňáko pociťovat hlad a mých jedenáct psích kámošů také, je nám jedno kolik je, my chceme jíst!!! Ale to, zda se naše misky rychle naplní, je na dvounožcích.
Každý máme svou mističku a svoje speciální jídlo. Všichni máme výborné mňamky, prý tu dostáváme jen superpremium, říká dvounohá teta, protože pro nás chce jen to nejlepší. Já sice nevím, co je superpremium, ale bašta mi moc chutná, takže za mě v pohodě. Táta Ben a většina dalších kamarádů v útulku, mají nějaké zvláštní jídlo….říká se tomu veterinární dieta, prý protože jsou staří a mají různá onemocnění. Taťkovi třeba hůř fungují ledviny, tak musí dostávat speciální jídlo, aby se to nezhoršovalo. Ach jo, stáří, ale to se mě zatím netýká :). Kromě běžné bašty dostáváme ještě lososový olej a velcí a staří kámoši taky nějakou hnědou vodičku a různé bílé věci. Hnědá vodička je prý sirup na klouby, aby se jim lépe chodilo (jestli i tohle je stáří, tak to teda potěš :P) a ty bílé věci jsem zaslechl že jsou různé léky a doplňky pro kámoše, co jsou nějak nemocní.
Krmení – misky s jídlem, léky a doplňky
Nejvíc léků bere kamarádka Joys, ta měla strašně těžký život, než přišla k nám a je moc nemocná a celá rozbitá, někdy jí vůbec není dobře, tetu to moc trápí. Ale dvounožci jí mají moc rádi a dělají, co můžou, aby jí bylo aspoň trošku líp. Kámoška Dáša (jo, ta uřvaná), má zase nemocné srdíčko a trochu jí zlobí játra, takže jí léky a doplňky na tyhle nemoci. Špageťák (jezevčík) Jenda má zase nemocnou štítnou žlázu a játra, obříka Luckyho (toho mám moc rád) zase někdy trochu zlobí ledviny. Zkrátka každý tu má něco, slyšel jsem tetu, jak tomu někdy v žertu říká „důchodkárna se vším všudy“, takže dost trvá, než nám dvounožci všechno to jídlo a léky připraví. A teď už vážně hlady šilhám, tak co je s tou snídaní….spouštím svou melodii štěkotu a brekotu, ať dvounožci si pospíší…. kamarádi přidejte se ať to urychlíme…to kňourání je spolehlivě přivolá….
Dole pode dveřmi do kuchyně pozorujeme škvírkou, jak už se ta mňamka chystá, sledujeme každý pohyb a nemůžeme se dočkat. Nepereme se ani nehádáme, to by celou věc akorát prodloužilo, zjistili jsme, že sekat latinu se vyplatí. A hele – už to začíná, to jim to trvalo! Ale už jdeme na to… ještě si rychle odběhnu ven, abych se podíval, kdo jde kolem, musím to zkontrolovat a v případě potřeby vyštěkat…to nic , to jen kolemjdoucí, tak alespoň udělám potřebu a hurá baštit…. konečně , konečně už tak nádherně cinkají naše mističky, mňam mňam. Jdu pro tátu Bena, my totiž papáme vždycky jako první a spolu v kuchyni…potom jde papat Čenda, Barunka, Ladynka, veterán Bond, Joys ,Lucky Jenda a nakonec náš budík Dáša….všichni vědí, kdy je jejich řada a nemusíme se hádat. Lidi, to je božský pocit, když mám plné bříško….
Tak a den může začít…. Dvojnožci myjí misky a my máme každý svůj způsob relaxu a lumpáren. Někdo je na dvorku a píše zprávy na sloupky od plotu pro ostatní nebo je čte.. Někomu zabere dost času výroba našich psích „pokladů“, co hned seberou naši dvounožci na lopatku a vyhazují, nechápu proč to dělají. Někteří si hrají (třeba Lady ráda preparuje plyšové hračky) a pobíhají kolem, máme tu volný pohyb po zahradě, žádné malé klícky, jako to prý mají jinde. To jsem moc rád, protože klece, to já bych nedal, ječel bych tak dlouho, dokud by mě z ní nepustili, na to jsem prý expert. Skupinová zábava je vyštěkávat všechny, kdo jdou kolem, na tom se všichni shodnem.
Když jsme doma na dvorku, rád si poležím, zvlášť teď v létě, a chvíli si dáchnu jako Bára nebo Bondík i Lucky a vlastně všichni, protože během dne pro nás chodí další dvounožci a berou nás na pravidelné procházky… někteří nás vodí na hřiště a jiní do parku nebo k vodě, tu já nejraději. Prochajdy máme rádi, někdy hodíme i na celodenní výlety a to je paráda. Já si třeba i rád zaběhám u kola, když není moc horko, prý jsem proto vhodný pro aktivnější lidi, i když zase jako s rozumem, přece jen už nejsem žádný puberťák.
Není nad pořádný odpočinek
Občas jezdíme i k paní doktorce, dvounohý strejda musí někdy i 3x denně s různými kámoši (no jo, důchodkárna), brrrr o tom vůbec nechci přemýšlet, u paní doktorky se dost bojíme všichni…je hodná ale znáte to, furt do vás šťourá..nabrat krev, píchnout injekci, prohlédnout uši….nic příjemnýho….ale vím, jak přivolat naší dvounožku a ta mě vždy hladí, drbe a hlavně chová…. nedivím se, vždyť jsem tak roztomilý.
Sem tam si krátím volné chvilky úpravou interiéru, být dvounožec, možná by z toho byla úspěšná kariéra….koušu deky a dělám z nich dekorace, upravuju gauče a v tom jsem mistr, abyste věděli. Dvounožci se někdy moc netváří, ale myslím, že jen pořádně nechápou nadčasovost takového umění….hm, tak třeba časem. Dvounohá teta říká, že když tohle budu dělat, nikdo si mě nevezme k sobě domů….já nevím, někde v televizi jsem zaslechl, že „když ji miluješ, není co řešit“. To se mi líbí a tak to má být. Myslím, že až se objeví ten správný dvounožec, co pozná, jaký jsem skvělý parťák (slyšel jsem tetu, jak to o mně říká a moc se mi to líbilo), bude mě mít rád se vším všudy…a možná pak i změním názor na to dekoratérství, věřím, že i pro mě se někdo takový najde, láska si přece nevybírá…
Juni – úpravy nábytku a interiérů 🙂
Jak se blíží večer, to poznám, protože už mám zase hlad. Vidím na ostatních, že to mají podobně. Nemusíme se ani domlouvat a dvojnožce začneme popohánět stejným způsobem jako ráno, funguje to skvěle, tak proč to měnit, že jo. Za nedlouho slyšíme tu božskou melodii cinkání granulek do našich mističek….tak haf a dobrou noc a zítra si to zopákneme…
